Perfektní přihrávka bývá označována jako zapomenuté umění, neboť v žebříčku hodnot trenérů, co se týče náplně tréninků, si nestojí moc dobře. Jako kdybychom si mysleli, že přihrávku budou umět naši hráči tak nějak automaticky, bez potřebného trénování. Podívejme se do statistik ze zápasů, kolik tvoří špatné přihrávky % z celkového počtu ztrát a zjistíme, že realita je neúprosná. Takže pokud chceme být dobrým či skvělým týmem, trénování nejrůznějších forem přihrávek je naprostou nevyhnutelností.

Jak připravovat hráče do zápasu tak, abychom je mohli chválit a obdivovat za dobré a ještě lepší přihrávky? Jak se vyhnout opakovaným ztrátám míče díky špatným přihrávkám? Stačí čas od času postavit dvojičky proti sobě a nechat je přihrávat? A když se nedaří přihrávky v zápase, stačí hráče důrazněji pokárat a ono to zase půjde? Asi ano, pokud tým nemá žádné větší basketbalové ambice.

Avšak každý, kdo si klade vyšší cíle, se nevyhne pravidelnému procvičování přihrávek. To úplně nejpodstatnější je mít neustále na zřeteli, že přihrávka je vždy záležitostí obou hráčů, tedy přihrávajícího i přijímajícího!!! Jeden příklad za všechny, pokud se bude hráč bez míče uvolňovat pro přihrávku tzv. tančením, tj. poskoky s neustálou změnou směru pohybu, tak je dost pravděpodobné, že přihrávající buď přihrávku nehodí (v lepším případě) anebo hodí, ale pak je velká šance, že neodhadne další směr poskoku hráče, který si říká o míč a dojde ke ztrátě.

A s čím vším tedy dobrá přihrávka vůbec souvisí? Dá se říci, že s každou základní basketbalovou činností. Hráč, který vede míč, se musí umět dostat do pozice, ze které může úspěšně přihrát. Tudíž musí umět driblovat s hlavou neustále zdviženou, fintovat, být rychlý na nohou, číst obranu, správně časovat svůj pohyb… A hráč, přijímající míč? Také on se musí umět uvolňovat do prostoru, načasovat optimálně pohyb a být silný na nohou především v okamžiku přijímání míče, rovněž čtení obrany mu nesmí být cizí. Jsme týmem, který chce hrát neustále rychle dopředu? Pak skvělá dlouhá přihrávka je samozřejmostí.

Základy techniky přihrávek obouruč

U přihrávek obouruč rozeznáváme tři následující způsoby:

• přihrávku obouruč trčením 
• přihrávku obouruč trčením o zem
• vrchní přihrávku obouruč

Přihrávka obouruč trčením:

Podívejme se na techniku držení míče a techniku samotné přihrávky, tyto principy se vztahují i na ostatní typy přihrávek. Protože na obrázcích a videích jsou dívky, používáme v textu ženský rod, avšak obsah se týká pochopitelně i chlapců.

Hráčka přihrávající míč:

Míč drží v obou rukách v celých prstech, ale bez doteku dlaně. Palce směřují proti sobě. Ostatní prsty směřují nahoru po míči.

Při přihrávce je hráčka níže v těžišti, lehce předkloněna, lokty u sebe, prsty (ukazováček, prostředníček a prsteníček) tlačí míč zezadu. V okamžiku přihrávky vykročí jedna noha vpřed, což dodává přihrávce rychlost a přesnost. Je vhodné, aby to byla ta noha, která je na straně střelecké ruky.

Hráčka vypouští míč z natažených rukou, které jdou za přihrávkou. Přihrávku směřuje hráčka do připravených rukou spoluhráčky, tj. pod její bradu mezi ramena. Ruce končí po přihrávce s dlaněmi otočenými vně, palce směřují v momentě vypuštění míče směrem k palubovce.

 

Přihrávka obouruč trčením o zem:

Přihrávka o zem je prováděna obdobně jako trčením obouruč. Ruce obou hráček směřují k zemi. Míč by se měl od země odrazit přibližně ve dvou třetinách vzdálenosti přihrávky.

 

Vrchní přihrávka obouruč:

Jedna z nejvíce používaných přihrávek, používá se např. při přihrávce ze silné na slabou polovinu hřiště, proti zónové obraně nebo ji používají podkošoví hráči při hře v blízkosti koše. Často bývá používán její anglický výraz „overhead pass“.

   
Míč drží hráčka nad hlavou, nikoliv však za hlavou. Švih rukou a nakročení dají přihrávce rychlost.

Při nácviku přihrávka směřuje nad hlavu spoluhráčky.

 

Hráčka přijímající přihrávku:

Každá přihrávka je jen tehdy dobrá, jestliže jí umí hráčka přijmout. Takže to nejzákladnější je umět chytit i méně přesnou přihrávku. Jak? Základnímu postoji se říká "triple wide" a znamená to, že oči hráčky neustále sledují míč, ústa si o něj křiknou, ruce jsou natažené proti míči s roztaženými prsty.

Ruce hráčky přijímající míč tvoří zřetelný cíl pro přihrávající spoluhráčku. Ruce přitom vytvoří „kapsu“ s široce roztaženými prsty, které směřují šikmo vpřed. Hráčka sleduje zrakem míč, dokud jej nechytí. Především nejmladší hráčky mají tendenci otočit hlavu pryč od míče před příjmem přihrávky. Míč uchopí při příjmu velmi pevně do prstů.

Velmi důležitá je při příjmu míče práce nohou. Rozeznáváme dva základní postoje:

V prvním případě jsou nohy rovnoběžně vedle sebe, popř. když je hráčka v pohybu, dopadne do postoje snožmo. V momentě přihrávky se tak hráčka ocitne ihned v pozici trojnásobně nebezpečného postoje. Protože hráčka doskočila na obě současně, tak může zvolit kteroukoliv nohu jako pivotovou. To jí činí více nebezpečnou pro obranu.

Druhým způsobem je vykročení pro přihrávku.
Tento způsob je znám též jako „levá -pravá“. Přední noha se stává pivotovou a zadní je ta, kterou hráčka může vykročit pro příjem přihrávky. Tento způsob umožňuje ihned po chycení míče dostat se do otevřené pozice pro střelbu, nebo zahájit rychlý únik směrem, kterým jde noha dopředu. Pohyb „levá - pravá“ je zapotřebí správně načasovat při příjmu přihrávky, aby se hráčka vyhnula porušení pravidla o krocích.

Nácvik přihrávek:

Přihrávka a příjem míče obouruč je velmi důležitá dovednost především pro nejmladší hráčky a hráče, kteří s basketbalem začínají. Je nutné vše zvládat postupně. Nejprve trénujeme techniku hodu a příjmu míče na místě. Trpělivost je v danou chvíli nezbytná. Jestliže bychom nacvičovali buď přihrávky v pohybu, nebo náročnější typy přihrávek, aniž by naši svěřenci zvládli solidně přihrávky na místě obouruč, můžeme tím způsobit, že technika hodu a příjem míče budou provádět technicky chybně a jejich další vývoj bude mnohem obtížnější.

Následující ukázky prezentují jednak nácvik přihrávek obouruč a rovněž ballhandling, který přispívá k ovládání míče při přihrávání:

Video: Přihrávky o stěnu.

Cvičení jsou vhodná především pro nejmladší kategorie. Učí koordinaci pohybu, pocitu míče, je možné je provádět individuálně i mimo tréninkové jednotky. Pro trenéry znamenají možnost soustředit se na ty nejzákladnější nedostatky u každého jednotlivce individuálně a postupně je odstraňovat. Na stěně můžeme určit místo, na které hráčky přihrávají, stačí jednoduchý křížek, vyrobený z tejpu apod.

Video:  3 základní způsoby přihrávek obouruč.

Zautomatizování dovedností umožní vašim svěřencům jejich další vývoj.

Video: ballhandling.

Ballhandling, kdy využíváme stěnu jako partnera pro přihrávku, je velmi užitečným pomocníkem pro rozvoje dovedností těch nejmladších. Učí se ovládat míč, mířit na cíl, včas zaujmout pozici pro příjem míče.

První cvik využívá odraz míče od palubovky. Ačkoliv se jedná o silový úder, tak jeho cílem je především dosáhnout tzv. „ měkčích rukou“ při příjmu, tzn. pružné práce zápěstí.

Jak často jsme v zápasech kterýchkoliv věkových kategorií svědky, že tým „snadno“ ztratí míč díky nepodařené přihrávce! A pokud se tak stane po zisku míče díky skvělé obraně, bolí taková ztráta dvojnásob. Nepodléhejme však dojmu, že se jedná o snadnou a samozřejmou dovednost. Počet ztrát díky špatné přihrávce podstatně snížíte, pokud budete jejímu tréninku věnovat soustavnou pozornost.

Na závěr důležitá poznámka: přihrávky obouruč trčením jsou v moderním basketbale již méně využitelné, než dříve. Jejich nácvik je však důležitý jako základ dovednosti, kterou je nutné postupně dále rozvíjet do podob, využitelných v zápasech.

Zdroje:

• avcss bb

• extreme basketball skills